Většina vědců se shoduje: člověk svou činností mění světové podnebí. Důsledky těchto změn můžeme pocítit již dnes.

Světové podnebí se mění proto, že do ovzduší vypouštíme množství exhalací, které zvyšují takzvaný „skleníkový efekt“. V atmosféře se tak hromadí plyny, jež fungují podobně jako „poklička“ nebo „sklo skleníku“: zadržují v atmosféře teplo, čímž dochází k oteplování. Mezi plyny, které podporují skleníkový efekt, patří vodní pára, oxid uhličitý, metan, ozón a halogenované uhlovodíky. Koncentrace posledních čtyř plynů se během předcházejících třech století výrazně zvýšila právě kvůli činnosti člověka.

Důkladná analýza historických záznamů měření ukazuje následující fakta:

• od začátku 20. století stoupla průměrná teplota na Zemi asi o 0,6°C
• k největšímu oteplení - asi o 0,4°C - došlo od 70. let 20. století
• rok 1998 byl nejteplejší za posledních 142 let, pro něž existují záznamy měření  
• rok 2001 byl třetí nejteplejší ve sledovaném období
• devadesátá léta 20. století byla z globálního hlediska nejteplejší za posledních 100 let

Obrovské množství skleníkových plynů budeme nejspíše vypouštět i v dohledné době. Výsledkem bude zásadní změna klimatu. Složité počítačové simulace ukazují, že do roku 2100 pravděpodobně vzroste průměrná globální teplota o 1,5 až 5,9°C. Široké rozpětí tohoto odhadu odráží jak nejistotu, jak klima zareaguje na zvýšení koncentrace skleníkových plynů, tak skutečnost, že jednoduše nevíme, jak se množství emisí skleníkových plynů změní v následujících desetiletích. Kolik exhalací budeme vypouštět, bude záviset na tom, čemu dáme v příštích letech a desetiletích jako globální společnost přednost.

JAKÉ ZMĚNY MŮŽEME OČEKÁVAT?

Klimatologové předpokládají, že kontinenty se budou ve všech částech světa ohřívat rychleji než oceány. K největšímu oteplení má pak dojít v severních zeměpisných šířkách. Změní se rovněž množství a rozložení srážek: s každým stupněm oteplení vzroste množství srážek asi o 2%, nikoli však ve všech oblastech. Mnohá místa proto budou trpět suchem, jiná záplavami.

Jedním z hlavních důsledků změny klimatu bude neustálé stoupání hladiny oceánů doprovázené nárůstem výskytu bouří. Miliony lidí budou ohroženy rizikem záplav. Změny v rozložení srážek pravděpodobně zhorší erozi a sesuvy půdy a zároveň výrazně ovlivní dostupnost a kvalitu vody. V některých oblastech se proto sníží zemědělské výnosy, některé plodiny nebude možné vůbec pěstovat, zvýší se riziko hladomorů.  Změna klimatu bude mít vliv i na zdraví, a to jak přímý (více stresu z letních veder, ale méně případů smrti umrznutím v zimě), tak nepřímý (jiné druhy nemocí, např. větší počet otrav potravinami). Očekává se i rozšíření infekčních chorob, např. malárie.

Důkazů o postupující změně klimatu tedy neustále přibývá. Pokud máme nepříznivé důsledky této změny zmírnit, je třeba něco dělat hned. Oxid uhličitý má však v atmosféře velmi dlouhou životnost a my už jsme ve srovnání s obdobím před průmyslovou revolucí koncentraci skleníkových plynů podstatně zvýšili.  

Určitým důsledkům změny klimatu se v tomto století již nevyhneme. Musíme také počítat s tím, že některé dopady se teprve projeví. Budeme se proto muset zabývat jak adaptací na změny, tak zmírněním jejich dopadů.